Žufrik&Busty
Žufrik&Busty
Žufrik&Busty
Žufrik&Busty
Žufrik&Busty
Žufrik&Busty
Žufrik&Busty
Žufrik&Busty
Žufrik&Busty
Žufrik&Busty
Žufrik&Busty
Žufrik&Busty
Žufrik&Busty
Žufrik&Busty
Žufrik&Busty
Žufrik&Busty
Žufrik&Busty
Žufrik&Busty
Žufrik&Busty
Žufrik&Busty
Žufrik&Busty
Žufrik&Busty
Žufrik&Busty
Žufrik&Busty
Žufrik&Busty
Žufrik&Busty
Žufrik&Busty
Žufrik&Busty
PROCHÁZKY 2009   2008  



 SILVESTROVSKÁ PROCHAJDA NA ZÁMKY
31.12.2008, zapsala panička

Na poslední procházku v roce jsme vyrazili spolu s Majkýskem, Bojarem a jejich paničkou. Prošli jsme obvyklou trasu z Čimic na Draháň-Zámky. Zámky jsou přírodní památkou tvořenou dvěma částmi obklopujícími ostře zaříznuté údolí v dolním úseku Čimického potoka, tzv. Zámeckou rokli. Zde je bývalá továrna na dynamit. Tolik osvěty, hurá na fotky. Busty dorážel na Majkyho, honili se, řvali na sebe, zatímco retrívří sekce čmuchala...Bojar samozřejmě neodolal a dal si několik silvestrovských koblížků.

 VODĚRADSKÉ BUČINY
23.12.2008, zapsala panička

Místo vánoční návštěvy obchodního centra či vyšilování v kuchyni jsme vyrazili do přírody, do národní přírodní rezervace Voděradské bučiny. Kousek za velkoměstem tady narazíme na překrásné lesní scenérie a kouzelná zákoutí s balvany, potůčky a studánkami...ráj nejen pro retrívra. Nachází se zde také bývalý lom Kamenka, odkud pochází jeden ze základních kamenů Národního divadla.
Uprostřed lesů jsem vypustila dravou zvěř (pod krycím názvem duo energizer) z auta a asi půl hodinku jsem si klidně mohla fotit jehličí...jejich nadšení nebralo konce. Když vyběhali nahromaděnou energii, zapřáhla jsem Žufrika na pás a ten v mžiku přepnul režim na saňového psa. Bustymu to chvilku trvalo, často byl Žufrikem vláčen, ale statečně bojoval a zdárně pochopil, co se od něj očekává. A tak jsme se toulali malebnou přírodou křížem krážem přes tři hodinky. Chvíli na volno, chvíli na postrojích. V parném létě tu musí být nádherný chládek, ale nejspíš taky pěkný nával. Dnes jsme tu žádnou jogující celebritu nepotkali, jen dvě pejskařské rodiny a 4 x ty samé slečny na koních... ostatní snad vyšilují z těch vánoc či co... takže tu byl nádherný klid. Fotky naleznete zde

 PAMÁTNÁ HORA ŘÍP
12.12.2008, zapsala panička

Ráno to vypadalo na pohádkovou sněhovou kalamitu, i když v rádiu hlásili stále jen déšť. A podle toho se nejspíš řídili i silničáři, první jsem viděla totiž až v poledne, kdy už vše roztávalo. Žufrik se ale ve sněhu stihl vyřádit, na Bustyho, se kterým jsme se setkali odpoledne, zbyla už jen voda v divném skupenství.
Po krátké polní čmuchandě s obvyklým myšingem jsme vyrazili směr památná hora Říp. I přes mlhavé počasí jsme se mohli pokochat výhledem do české kotliny, stejně jako praotec Čech. zde

WELF & WENDO Z VLČÍCH LUK


7.12.2008, zapsala panička

Nedělní odpoledne jsme strávili na příjemné procházce Klánovickým lesem. Busty, Žufrik a ... Wendy, Žufrikova ségra! Paničky se našly přes internet a hned si domluvili seznamovačku. Žufrik byl na prochajdu natěšený jako obvykle, ale kožuch provětral Wendy více Busty. Paničky si poklábosili a s potěšením porovnávali psí nešvary, a musím uznat, příbuzná krev se v nich nezapře. Běhací amok, válendo grando, maskování ve všem možném, klacíky i trocha bojácnosti, která se ale u každého projevuje jinak. Se Žufrikem jsme ji zdárně překonali a jako potvrzení prošel bez problémů meliorační rourou. Wendy je o něco zlatavější a menší, ale taky je to fenka. Moc nás potěšilo, že i ona má výsledek vyšetření DKK i DLK negativní, stejně jako Žufrik. Pár fotek najdete ve fotoboudě, bohužel bylo pod mrakem, takže jsem většinu fotoúlovků promazala...

 STRADONICE, NIŽBOR


25.11.2008, zapsala panička

Tak aby mi Žufrik nezešílel přebytečnou energií, udělali jsme si dneska naučný okruh kolem Stradonic u Nižboru. Nejprve jsme si vyšlápli k zámku, resp. přestavěnému hradu Nižbor, odkud je překrásný výhled ne Berounku. Pak už jsme vyrazili na naučnou stezku do Stradonic. Jedno z nejznámějších keltských oppid leží na oválném kopci na vsí. Plocha opida zabírá něco přes 90 hektarů. Dodnes jsou patrné některé pásy opevnění a vstupní brána, byly nalezeny i mnohé studny či nádrže na vodu. Toto hradiště nebylo jen nějaké sídlo - bylo centrem dálkového obchodu, zpracovávaly se zde různé suroviny, sídlili zde lékaři a řemeslníci... Na fotky jukněte do fotoboudy.

 NEŠTĚTICKÁ HORA


14.11.2008, zapsala panička

Mlha. Třetí týden v okolí Prahy mlha, sluníčko občas vykoukne, abych nezapomněla, jak vypadá a připomene mi, že je tu podzim a nejkratší den v roce se kvapem blíží. Za sluníčkem jsme se dnes vydali na Neštětickou horu u Neveklova. Kopeček je 536 metrů vysoký a pro mlhu jsem ho ani neviděla. Na jeho vrcholu (hodilo by se napsat tyčí, ale ne v tomto případě) se schovává 16ti metrová kamenná rozhledna z roku 1927. Je volně přístupná a ve velmi zuboženém stavu. Má zvláštní asymetrický tvar s půlkruhovým půdorysem. Je zde umístěna památná deska a rozhledna je v podstatě chatrným památníkem selského povstání z roku 1627. Rozhlednu nenajdete na žádné mapě vydané v šedesatých letech, pro tehdejší soudruhy to bylo strategické místo, kde byla umístěna i ozbrojená vojenské jednotka.
Žufrik si vesele čmuchal v okolních lesích, nosil klacky, hrabal myšky. Na rozhlednu vede 48 schodů a Žufrikovi stačilo jen pobídnutí a už si to sám dobrovolně mašíroval nahoru přede mnou na vyhlídkovou plošinou. Ta je 12 metrů nad zemí a Žufrikovi se jako obvykle výhled moooc líbil. Dříve tu žádný výhled díky korunám stromů nebyl, díky orkánu je však vidět Týnec n/S. i třeba Cukrák. Při zpáteční cestě už sluneční paprsky mlhu roztrhaly a tak panička fotila a Žufrik musel pózovat :) Fotky najdete ve fotoboudě.

 ARTOVA MEMORIÁLOVÁ PROCHÁZKA


1.11.2008, zapsala panička

Dnešní den jsme spolu s Luckou a jejími kamarády příznačně zavzpomínali na Arta, Benjiho předchůdce. Vzhledem indispozicím některých účastníků - jako je např. těhotenství, pokoušející se chřipka či neposlušné štěněcí nožky - byla procházka oproti původnímu záměru zkrácena. Nic to ale neubralo na kráse a pohodě.
Vycházeli jsme z vísky Pohoří a prošli jsme křížem krážem okolní lesy, i houby jsme našli. U místního rybníčku se pejsci zavzpomínali na letní dny a pořádně se vyráchali. Na závěr následovalo již tradiční bohaté pohoštění na zahrádce u Koloušků :) Kávička, čajíček, coldrex, zákusky, bramboráčky... Na delší elaborát panička nějak nemá nápady, jde si radší dát další coldrex s medem... Fotky naleznete zde

 VÝLET S HAFANA Z BEROUNSKA


18.10.2008, zapsala panička

Z Berounska tedy zrovna nejsme, ale rádi jezdíme na výlety a společné čmuchandy, a tak nás nějaká vzdálenost nezastaví. Na srazík do Tetína jsme sice dojeli s mírným zpožděním, ale ne sami :) Žufrik se samozřejmě hned s každým musel pozdravit, takže panička za ním jen vlála... Bustík s přehledem zapadnul do výletní smečky a tak jsme mohli vyrazit. Za humny jsme vypustili divou zvěř na volno. To obvykle znamená, že většina psů totálně ohluchne a prvních pár minut lítá jako splašené stádo, kterému je nejlépe ustoupit stranou.
Z Tetína jsme šli na Kodu, kde vyvěrá nejsilnější pramen Českého krasu. Stálá teplota je kolem 10 stupňů a vápenitá voda v rybníku nezamrzá ani v největších mrazech. Se Žufrikem jsme zde byli dvakrát na jaře na obhlídce přístupných jeskyň, a je fakt, že zamrznutý rybníček nebyl. Následovalo jedno skupinové foto, v kopci druhé skupinové foto a nahoře na přilehlém poli lítačka a hrabačka. A také občerstvení, které nám Monika připravila. Jak pro handlery, tak pro psy :) Třešničkou na dortu byl pak účastnický diplom!
Zpátky jsme šli pole nepole, les neles, celkem asi 7 km. Busty je zvládl na jedničku. Jestli to s ním půjde takhle dál, tak s ním bude muset páníček chodit double longy... Byla to moc pěkná procházka, posoudit můžete zde a taky zde.

 ME v CANICROSSU A DĚČÍNSKÝ SNĚŽNÍK

11.10.2008, zapsala panička

Tentokrát naše cesty vedly do Děčína, kde se dnes a zítra koná Mistrovství Evropy v canicrossu a bikejöringu. Pro Bustyho to byla první větší společenská sešlost. Patřil jistě mezi nejfotografovanější pejsky mimo závod a Žufrik zase mezi největší mazly. Většina závodících pejsků byla totiž značně nervózních stejně jako někteří jejich páníčci. Spousta návštěvníků sem přišla právě za pejsky a byli rádi, když si mohli nějakého pohladit, zvláště zahraniční návštěvníci. Pro děti probíhalo spousty doprovodných akcí. V čase mezi jednotlivými starty jsme se zašli podívat na Děčínský zámek a pak si dali polední svačinku a studovali běh jednotlivých účastníků. Když páníček viděl to meteleskumbleskum hned za startem, v životě prý nechce o canicrossu slyšet :) Z pejsků zde byli převážně velmi rychlí ESP, husky, různí kříženci a také jeden čechohorák. Žufrik dění s pobavením sledoval, ale už by byl raději někde na kopcích. A tak jsme vyrazili na nejbližší, v mlze se ztrácející Děčínský Sněžník.
Z rozcestí u Hřebenové boudy to jsou 2 km na Sněžník. Děčínský Sněžník je nejrozsáhlejší stolová hora v Čechách a nejvyšší bod CHKO Labské Pískovce i celého Českosaského Švýcarska (723 m.n.m.). Od rána byla mlha, takže jsme ani neviděli, kam jdeme a já jen doufala, že nahoře budeme nad mraky. Ve stoupání jsme potkali nějaké české turisty, kteří byli viditelně i slyšitelně pohoršení, že ti psi už jsou všude a jak je to hrozné! Nevím, jestli ten den byli také v Děčíně, rozhodně mě to ale potvrzuje domněnku, že prostě Češi jsou nepřející, závistiví a nemají rádi zvířata. Když si chce totiž někdo hladit či fotit naše psy, mohu si být jistá, že to nejsou Češi... že nepoznají Češi národní plemeno mě nepřekvapuje (když nepoznají zlatého retrívra...), ale takoví Němci toto plemeno poznají!!
Na kraji náhorní plošiny prosvítala modrá obloha a když jsme dorazili k rozhledně, byli jsme v úrovni mraků a sluníčko krásně hřálo. Panička si vyběhla 153 schody na rozhlednu a klucí se pod rozhlednou zatím osvěžovali. Rozhledna patří k nejstarším stavbám svého druhu u nás, byla postavena v roce 1864 a měří 33 m. Díky termickým stoupavým proudům kolem stolové hory se zde mísí proudy vzduchu až od Severního moře, proto bývá toto místo nazýváno "Větrné lázně". Vítr zde naštěstí moc nefoukal, jen tak standardně :) Dál jsme zamířili k Drážďanské vyhlídce, kde jsme se kochali dalšími vyhledy, na saskou metropoli, pevnost Königstein, Lilienstein či na stolovou horu Großer Zschirnstein... a udělali k potěšení paničky několik hromadných fotek.
Bustymu se ke konci procházky už moc nechtělo ťapat, tak si vyžebral náruč. Chtěli jsme jet ještě do blízkých Tiských skal, ale vzhledem k Bustymu a mlze jsme to nechali na jindy. Když jsme se vrátili do Prahy, byli jsme překvapeni chmurným podzimním počasím, které zde prý bylo celý den. A my přitom měli tak nádherné počasí. Fotky naleznete zde.

 PANSKÁ SKÁLA, JESTŘEBÍ A ŽELÍZY


4.10.2008, vytlapkal Žufrik

Už v pátek si panička stěžovala, že ji s nadcházejícím víkendem a krásným počasím svrbí nožky. Protože není v plánu žádný kilometr... a jelikož páníček už je taky podobně postižen, vyslovil přání zajet se podívat na Panskou skálu u Kamenického Šenova. Občas tudy jezdí, ale vždycky za šera. No a protože prcek toho moc nenaťape (i když se snaží) pojala panička výlet po americku. To znamená dojedem, obhlídnem, vyfotíme, jedeme dál :)
Panská skála patří mezi nejstarší geologické rezervace u nás. Jde o kuželovitou čedičovou skálu, sloupovitě rozpadlou (jedna z nejkrásnějších ukázek sloupcové odlučnosti čediče u nás). Točila se tu také Pyšná princezna. Jako zkušený kamzík jsem Bustíka provedl po skále a všechno ukázal. Objevil jsem i krásné jezírko, kde je jen dešťová voda a sámo jsem ji musel vyzkoušet. Trochu jsem jim to tam vyčistil od dřeva...
Následoval přejezd do Ještřebí. Vyťápli jsme si na zříceninu hradu, která se zřetelně tyčí nad obcí. K.H.Mácha ji přirovnával k obrácenému korábu. Hrad byl založen ve 13. století a už od 16. století pustne... Na vyhlídku šla jen panička, my jsme tam nesměli, prý to bylo pro nás moc příkré. Což se mi tedy nelíbilo a hlasitě jsem to dával najevo celému okolí. Páníčkové si pak zašli na obědosvačinku do bistra u cowboye v podhradí.
Poslední zastávka byla v obci Želízy. Odtud jsme vyšplhali do pískovcových skal, kde se nacházejí známé tesané balvany sochařského mistra Václava Levého. Nejznámější jsou Čertovy hlavy. Podle odborníků jsou největšími upravenými skalními útvary hned po slavných portrétech amerických prezidentů v Jižní Dakotě. To je mi celkem fuřt, mně se nejvíc líbili prolézačky, úzké uličky a spousta klacíků. Na radu místní paní, které jsme se strášně líbili (myslela si, že Žufrik je Bustíkova maminka) jsme ještě zašli na Klácelku, kde je jeskyně s reliéfy zobrazující výjevy z Klácelovy básně Ferina Lišák. Bohužel jsou značně poškozeny povětrnostními vlivy a zejména lidskou blbostí.
A to bylo pro dnešek vše, prcek je utahanej ažaž. Fotky naleznete zde.

 SLAPY - KOBYLÍ DRÁHA


19.9.2008, vytlapkal Žúfa

Tak mne panička zas po dlouhé letní odmlce vzala s sebou na rozvoz. A po rozvozu následovala tóoliko očekávaná prochajda. Nejrpve jsem zkontroloval Slapskou přehradu a pak jsme se vydali podél vody na skalní cestičky. Jednomu rybáři jsem chtěl pomoct chytat ryby, ale vůůbec nebyl nadšenej. Na starou skalní lávku jsem se moc bál, i když jsem ji prý na jaře bez problémů přeběhnul. Panička mi chtěla zdrhnout, a tak jsem štěkal, co mi hlasivky stačily - to vám byla ozvěna, že ji slyšeli snad až v Praze! Na skalním vyhlídce jsme si pak dali sváču, mávali na lodičky a chytali poslední sluneční paprsky. Prostě pohodááááá. Fotky z podzimní pohody naleznete zde.

 JOSEFODOLSKÁ PŘEHRADA A KRISTIÁNOV


6.9.2008, zapsala panička

Panička chtěla ukázat zbytku teamu místa, která kdysi, kdy ještě cyklostezka byl neznámý pojem, brázdila na horském kole. V Hraběticích ze zelené louky je placené parkoviště s automatem. K přehradě šly davy lidí. Prý za přehradou určitě dál nepůjdou. Ouha. Václavák hadr. Cestou se Žufrik čvachtal v horských průzračných potůčcích. Pejsků jsme potkali víc než při dogtrekkingu, ale žádný se nekoupal ani netahal páníčka na postroji. Takže jsme byli taková menší turistická atrakce. Doťapali jsme na Kristiánov, někdejší sklářskou osadu a jedno z nejnavštěvovanějších míst Jizerských hor. Samota uprostřed lesů má bohatou historii, úzce spojenou s rodem sklářů Riedelů. Nejvýznamnější sklářská huť Jizerských hor tady fungovala více jak sto let. Z kdysi významné sklářské huti zbyla však po požáru v roce 1887 a mobilizaci v roce 1938 jen Liščí bouda, hájenka a lesní hřbitov. Ale dnes se tu konala tradiční Mariánská sklářská pouť se spoustou stánků a bohatým programem, takže o samotě nemohla být ani řeč. Páníček se se Žufrikem odklidil do stínu a panička si šla projít stánky s tradičními tovary. Dál jsme pokračovali po magistrále a dle paniččiny paměti po lesní cestě. Zdárně jsme doťapali zpět k přehradě a hurá k autu. Čekala nás totiž ještě návštěva v Lučanech - zahradničení, válení, aportování, papání, papání... Domů se Žufrikovi vůůůbec nechtělo.
Fotky naleznete zde.

 VESELÁ NEDĚLNÍ PROCHAJDA


10.8.2008, zapsala panička

Nedělní ráno začalo kňouráním, ať už vstáváme, jedeme přeci za kamarádama! Vyjeli jsme tedy dřív než museli a ještě dříve než byl sraz jsme byli u Benjíků na chatě, kousek od Jílového. Cateringové zázemí opět nezklamalo a tak jsme si hned po ránku vychutnali kávičku. Žufrik s Benjim se vyblbli, okousali rododendron a Žufrik začal vyrábět třísky s krbových polínek. Za chvíli na to přijela z Moravy Fufíkova smečka a po další dlouhé chvíli dorazili i Majkýsovci.
Majky přivítal Žufrika obrovským řevem a skokem obkročmo na něj. Ještě že víme, že je to jen jako... A jelikož pro smečku 6 psů a jedné fenky byla zahrada malá, hned jsme vyšli. Šlo se volným tempem, známou trasou, o to víc se mohlo povídat a fotit. Bojar si hrabal své myšky, Majky pokoušel Airu, Žufrik hlídal své páníky před krvelačnou Fufíkovou smečkou :):) (musí si udržet pověst zlatého pitbula!), Benji nám ukázal, co se naučil v lovecké škole, prostě pohoda.
Po návratu na nás čekal studený raut, a Fufíci nám otevřeli svůj pojízdný eshop, kde jsme si i my něco koupili... Jó, Žufrik má fákt radost, co ho čeká. Dostal baťůžek na long. Zprvu to přijal jakoby nic, ale když měl v baťůžku trochu naloženo, stál a čekal, paničko, to snad nemyslíš vážně, já se nehnu... Fotky naleznete zde.

  VLTAVOTÝNSKÉ TOULKY


27.7.2008, zapsala panička

V sobotu ráno nás páníček vysadil před Bechyní a sám jel pokládat podlahu k sestře. Náš výlet jsme tak začali u mostu Duha. Zcela ojedinělý most se klene 50 m nad řekou Lužnicí a jeho výjimečnost spočívá v tom, že po něm vedou společně dva typy dopravního spojení - silnice a železniční trať Křižíkovy elektrické dráhy. Letos je tomu 80.let, co byla jeho stavba dokončena. Z Náprstkovy vyhlídky je na něj krásný celkový pohled. V Bechyni jsme proběhli jako první cílovou branou Bechyňské koloběžkové Grand Prix, která se tu ten den konala. Medaili jsme ale nedostali, chyběla nám kolobrnda. A vlastně se ještě vůbec neodstartovalo :) Prošli jsme kolem lázní, kde se léčí především revmatické choroby, a pokochali se nejvýznamnější bechyňskou památkou, Bechyňským zámkem. Původně to byl gotický hrad, přestavěný koncem 16. století na zámek, vlastníkem byl mj. i Petr Vok. Pak už naše kroky směřovali dolů k Lužnici a za město. Uprostřed ječmenného pole se Žufrik rozhodl rozvalit ve stínu kapličky, když tu zvolna projíždějící citroen-kachna zastavil. Z něj vyskočil pán a německy se zeptal, zda-li by se mohla jeho fenka proběhnout s mým psem. Překvapená jsem souhlasila. Zatímco psiska lítali po polní cestě, já se snažila konverzovat německy i anglicky. Takové chování si u Čecha nedokážu představit - zastavit na 5 minut kvůli psovi, pokecat s cizím člověkem, v cizí zemi...Tomu říkám správná socializace, jak psí, tak lidská.
Lesem jsme prošli k malebnému ústí Židovy strouhy do Lužnice. A zde začal téměř 7 km dlouhý ráj pro psí vodomily. Potok zde vytváří nádherné kaňoňovité útvary a mohutné skalní masivy vytváří neopakovatelné kulisy. Cesta byla různá - místy panička brodila, skákala přes kameny či balancovala na kluzkýc kládách. Několikrát jsme šli trávou vyšší než panička. Každopádně to byl nejhezčí úsek celého dne a trasy.
Po projití údolí jsme pokračovali k Týnu nad Vltavou, po silnici a následně polma. Cestou jsme se zastavili u barokního sousoší Velký Depot, které stojí na místě bývalé prachárny. Pak už to bylo jen pár km do Týna. Zašli jsme zkontrolovat páníčka, jak maká, doplnili pitné zásoby a vyrazili dál. Prošli jsme nám už známá týnská místa, jako je kostel sv. Jakuba, přírodní divadlo s otáčivým hledištěm, zříceninu starého hradu a u rozhledny Semenec si dali odpolední svačinku. Rozhledna je to malinká, jen asi 8 m vysoká. Dál jsme zamířili k soutoku Vltavy s Lužnicí. Žufrik se vyčvachtal v jednu chvíli ve Vltavě, a hned v Lužnice. Při zpáteční cestě jsme zakotvili na náměstí Míru, kde probíhaly Letní Vltavotýnské slavnosti. Tady si nás páníček v podvečer vyzvedl a jeli jsme na garden party pro změnu k bratrovi. Joo, není nadto mít velké příbuzenstvo. Ač byl Žufrik znaven vedrem, překvapil nejen mne. Trpělivě snášel ataky dvou jezevčíků a dětské hrátky a honičky. Když je dobrá parta, jde všechno. Fotky najdete u zde.
Příště si dáme trasu podél Lužnice z Týna do Bechyně.

 ŠTĚCHOVICKÉ LESY


11.7.2008, zapsala panička

Dnešní čumuchanda se trošičku protáhla... Vzhledem k tropům přicházela v úvahu snad jen couračka lesem. Panička zastavila na obvyklém místě a vyrazili jsme. Klasika, nic zvláštního, houby nerostou, panička fotí torpédko. Nazpátek jsme to vzali schválně jinou cestou, protože jsem chtěla najít potůček snad i s malým rybníčkem, který tam podle mapy někde měl být. Očekávala jsem sice bahenní lázně, ale v tom vedru, proč to nezkusit. Cestou se navíc Žufrik naparfémoval místní močůvkou, takže koupel potřeboval. Jinak hrozilo, že dál poběží za autem. Cítit byl na sto honů. A najednou Žufrik nikde, nic jsem necítila. Už je mi to jasný, jezírko tu bude a Žufrik už je v něm. Ano, "nádherný" zelený tlející jezírko. Bahno se zelenými řasami Žufrikovi náramně slušelo, maskování miluje! Jak si Žufrik rochnil blahem, zahlídla jsem mezi větvemi odlesk vodní hladiny... že by další bahenní lázně? To se musí prozkoumat! Uprostřed štěchovických lesů jsme objevili pro nás dosud utajenou vodní nádržku! Nikde nikdo, les, voda, ptáci, modré vážky, mravenci. Pohoda, klídek, představím-li si narvané koupaliště, rybníky i pobřeží řek. Strávili jsme tu spokojeně další dvě hodinky. Jukněte do fotoboudy.

 PRAŽSKÁ ZOO


3.5.2008, zapsala panička

Dnes za námi přijeli kamarádi z jižních Čech. Sraz jsme měli v pražské ZOO. Měla jsem vítr z toho, jak Žufrik bude reagovat na zvířenu, ale to bylo v pohodě. Horší bylo množství lidí a hlavně dětí. Jedno Žufrik málem zakousl:), alespoň jeho maminka si to myslela. Kdo má doma psa většího plemena to jistě zná. Žufrik způsobně seděl vedle páníčka a společně jsme čekali, až si ostatní prohlédnou indonézskou džungli v pavilonu. A tu malé dítko hups ze zadu baf na Žufrika a jeho ocásek... Žufrik bafl po svém. Dítě překvapením ani nebrečelo, leč maminka byla jak kdybychom ji dítě chtěli zavraždit. Řekla bych, že je normální, že k jakémukoli zvířeti nesmíte přistupovat zezadu, protože by to mohl považovat za útok. Takový kůň vás rovnou nakopne. Ale vysvětlujte to některým lidem...navíc Žufrik se malých dětí nejspíš bojí. Doma vůbec nešel do obýváku, zůstal ve svém pelíšku. Pár fotek najdete zde.

 OKOLÍ KUTNÉ HORY


2.5.2008, zapsala panička

Žufrik byl po ránu nějaký zmatený - panička vzala vycházkový ruksáček, ale přitom se šlo do práce?! Po rozvozu se totiž nejelo domu, ale do Kutné Hory, ke gordonce Grace na výlet. Překvapivě jsme nepřijeli poslední, jak jsme očekávali. Na začátek jsme všechny obdarovali vzorky zmrzlin a vyrazili! Šli jsme po cestě stříbra, okolo Cimburku k Velkému rybníku, kde byla přestávka. Téměř všichni ji využili ke koupání - Aron dálkovému plavání a Arwen k akrobatickým skokům. Cestou zpět se jako obvykle Bojar v něčem nevábném vyvável a Žufrik totálně ohluchl. Ten snad ani nevěděl, jak se jmenuje...no předvedl se, pěkně. Na závěr jsme se prošli historickým centrem, rozloučili a frčeli domů. Počásko nám vyšlo, pršet začalo až cestou domů. Fotky z výletu najdete zde.

 OKOLÍ JÍLOVÉHO


5.4.2008, zapsala panička

Tedy né že by se mně dneska někam chtělo...ale je tu Žufrajs, tak nemám na odpočinek nárok. Spolu s Majkym a Bojarem jsme vyrazili na chatu k Benjimu. V poledne se pro nás zastavili Majkýsovci, které Žufrik přivítal hlasitým štěkotem. Je-li tu Majky, bude prochajda! Paničky se ještě cestou posilnily u McDonalda a hurá na Jílové. Tam už na nás čekal Benji s paničkou a vzhůru do přírody. Za zmínku stojí, že Žufrikovci i Majkýsovci zvládli rozhlednu, nikdo nehonil všudypřítomné ovce ani dospěláky hrající si v lese na vojáčky. Majky se navečeřel ovčích exkrementů a Bojar posiloval přední nožky usilovným hrabáním myšiček. Závěrem bodlo krátké posezení i Benjíků na zahradě. Děkujem za odvoz i občerstvení :) Fotky najdete u zde.

 ČMUCHANDA S MAJKÝSOVCEMA


23.3.2008, zapsala panička

Krátká čmuchací prochajda s Jitkou, Majkym a Bojarem vedla z Bohnic přes Tróju podél Vltavy na Draháň. No zas tak krátká nebyla, nějakých 12 kilometříků. Bylo pod mrakem, z počátku sněžilo, takže fotodokumentace je chudá. Překvapení dne: Žufrik sám (resp. Bojarem) vlezl na molo přívozu! Fotky najdete u Majkyho.

 Z VRÁŽE NA KARLŠTEJN


8.3.2008, zapsala panička

Dnešní výlet byl pro nás trochu jiný. Čím? Nejeli jsme autem, ale vláčkem! A Žufrik to zvládl na výbornou, jen to vystupování by mohl zpomalit :) Ve Vráži u Berouna na nás čekala první skupinka a po chvilce se k nám ve sv. Jánu připojila druhá skupinka. Celkem šlo 21 psů, paniček o něco méně... ehm... žádný chlap, co?! Tentokrát žádná honba za lesní zvěří neproběhla, jen jsme vyplašili pár turistů. Cesta vedla nahoru a pak zase dolů, necesta strmě nahorů a zase dolů, a ejhle - Karlštejn! Mořinu jsme nějak minuli, ale aspoň se nemuselo hlasovat, kudy kam. Cestou se odpojily dvě připojivší se skupinky, takže na hrad došlo jen 10 psů. Stihli jsme to za minutu tři, pak se brána zavřela a my jsme málem strávili noc na Karlštejně :) Myslím ale, že nám velmi rádi otevřeli. Vlakové spojení na Prahu perfektně navazovalo na náš itinerář. Obsadili jsme jedna mezipatro v CityElefantu a hurá na Prahu. Už se těšíme na příště. Fotky najdete zde.

 PRVNÍ ZDOLANÁ ROZHLEDNA!


4.3.2008, zapsala panička

To nám to letí, Žufrikovi bylo dnes 15 měsíců. Na počest malého výročí jsme vystoupili na rozhlednu. Vystoupili, ano množné číslo je správně :) Cihlová rozhledna na vrcholku Dědu (492 m n.m.) je 12 metrů vysoká. Dokončena byla v roce 1893 a byla první rozhlednou, kterou postavil Klub českých turistů. Na vyhlídkový ochoz s cimbuřím vede 56 schodů. Žufrikovi se samozřejmě moc nechtělo, ale vodítko mu domluvilo a nahoře byl šťastný. Štěkal na celé Berounsko a způsobil málem srdeční infarkt osamělé bežkyni, která nějak nepobrala psa na rozhledně dívajícího se do dáli. Dolů to bylo horší, ale i to jsme v pohodě zvládli! Fotky najdete zde.

 RETRIVROTRIO NA PROCHAJDĚ


28.2.2008, zapsala panička

Dnes jsme si vyšli na prochajdu s Campínem a Arčuchou :). Připojili jsme se u mostu Barikádníků a courandou jsme došli až k psímu útulku v Troji. Cestou se kluci vyráchali ve Vltavě a vyváleli ve všem možném. To platí hlavně na Žufrika, že. Pokusila jsem se i o hromadné foto, ale Žufrik prostě neposedí. Nebo že by to mě tak dlouho trvalo? Fotky najdete zde.

 VÝLET NA ALKAZAR A ČVACHTANDA V BEROUNCE


19.2.2008, zapsala panička

Tak nám šel dneska rozvoz hezky od ruky, až nám vybyla hodinka na malou prochajdu. Prošli jsme se podél Berounky a ťapali a ťapali, až jsme doťapali málem do Srbska... až u lomu Alkazar jsem si uvědomila, že se musíme taky vrátit :) Zjistila jsem, že krom vodníka máme pěknýho skalního kamzíka... jen do jeskyní se bojí, poseroutka jeden. Ale i toho naučím. Fotky tady a čvachtání v Berounce tady.

 PROCHAJDA K BUBOVICKÝM VODOPÁDŮM


16.2.2008, zapsala panička

Původně to měla být procházka podél Berounky s pár pejsky. Účast nakonec čítala asi 17 pejsků, tak jsem zamířili do klidnější oblasti, k Bubovických vodopádům. Několik pejsků si dalo i přespolní běh za srnkama, překvapivě mezi nimi nebyl Žufrik! Kromě tahání na vodítku byl vůbec dneska nějaký spořádaný, ani se neumazal jako obvykle. Procházka byla krátká, ale hezká:) Fotky najdete zde a nebo přes fotoboudu, kde naleznete i fotky z našich samostatných výletů. Povídání o výletě najdete na spřátelelných webech pitbullky Arwen nebo u Majkyho a Bojara.

 RETRÍVŘÍ POCHOD DIVOKOU ŠÁRKOU a PROCHAJDA PROKOPSKÝM ÚDOLÍM


13.1.2008, zapsala panička

Tento víkend se nám sešlo hned několik akcí. V sobotu jsme se vydali s partičkou ze zlatyretrivr.cz do Šáreckého údolí. Sešlo se nakonec 12 čtyřnožců a jen samí zlaťáci! Byl to pro nás první výšlap s tolika retrívry pohromadě. Žufrikovi se nesmírně líbil a klidně by si dal celé kolečko znovu. Cestou jsme budili respekt, někteří kolemjdoucí nějak nepobírali tolik retrívrů pohromadě, chichi. Pejsci samozřejmě neprošli kolem Šáreckého potůčku bez povšimnutí a podle toho pak někteří také vypadali. Dvounožci zas vybírali prudké pohyby na ledovce, která byla téměř na polovině cesty. Prochajdu jsme zakončili stylově v přilehlé hospůdce u Džbánku. Fotky jako obvykle zde
V neděli se nám podařilo vytáhnout na prochajdu i páníčka!!! A tentokrát jsme šli s partičkou ze cz-pes.cz. Ledovku jsme pro dnešek vyměnili za bahýnko, ale v zakrytých úsecích byl ještě led, tak jsme moc daleko nedošli. Fotky zde



Už jsme i tam        spojte se s námi pres ICQ icq 247952765        Naše skromná videjka        Fotogalérka I.        Fotogalérka II.        Napište nám       © Anna Rožňová 2006-2010

       dvounožcu navštívilo tyto stránky  krát  - práve ted si nás prohlíží
          PRIDEJ K OBLÍBENÝM