Je to už čtyři měsíce, co si u nás Baruška užívá. Po náročné operaci se zotavila na výbornou. Je to stále stejný mazel, vděčný za každé pohlazení. Jak mne z počátku zlobila s jídlem, nyní je první, kdo mne večer připomíná, že už je čas! A misku má vždycky jako první vylízanou a stejně jako kluci, jde zkouknout, jestli ten druhý v misce náhodou něco nenechal. Miluje jablíčka a piškoty. Dospělí psi si prý nehrají... nevím, jak to děláme, ale naši psi si spolu stále hrají a přenesli to i na Barušku. I přes svůj pokročilý věk Baruška občas vyzývá Bustyho ke hře! A tady je její fotogalérka.

   

Třetí pejsek měla být fenka, spíš do tahu. Jenže jsme si chtěli vybrat, což se ukázalo u několika chovatelů čhp jako obrovská překážka. Proč se tedy někde vnucovat, když psí útulky jsou přeplněné... Procházela jsem inzeráty a databáze útulků. Vyhlídnutá mladá zlaťanda na nás v útulku nepočkala, majitelka čechohorandy si nakonec darování rozmyslela, alaskán mě v útulku nezaujal ani jeden, ohařovití byli obvykle samí psi. Najednou nás oslovila postarší psí dáma (pravděpodobně kříženka kolie, australáka a leonbergra, ale kdo ví.) v útulku v Klášterci nad Ohří. Barušku našli před rokem ležet u silnice. Za zdmi Kláštereckého útulku strávila téměř rok. Chodila velmi ztěžka. Měla obrovský nádor na mléčné žláze, který vážil asi přes kilo. V autě byla nejistá, cestou vyhodila vše co mohla... Kluci o ní ani nejevili příliš zájem. Druhý den jsem Barušku koupala a pěkně se zděsila. Již pouhým pohmatem bylo jasné, že mléčné žlázy jsou samý nádor. Jak ji místní veterinář prohlížel? Na pravé přední noze jsem objevila bouli v jednom ohni. V uších výrůstky. Při pohledu do očí je jasné, že začíná slepnout. Zuby a dásně má v žalostném stavu, o jeden tesák přišla pár dní před naší návštěvou, měla několik tržných ran... v podstatě neumistitelný pejsek. Má vůbec smysl s ní chodit na operaci? Sotva chodí, ztrácela zájem žít, nestará se o sebe... stála ve vaně a koulela na mne vystrašeně ty svý kukadla, jakoby chtěla říct, to jsem dopadla, co? Co se mnou uděláš? Ani na vteřinu jsem nezapochybovala a vrátit ji mne ani nenapadlo. Vykartáčovala jsem z ní hromady staré srsti (po důkladném vyčesání jsme usoudili, že dlouhorstí kolie to nebude, haha), ostříhala přerostlé drápky a jeli jsme na naší veterinu. Zde jsem pěkně narazila, takový starý pes, to už nemá cenu, koukali na mne jako na blázna. Tak jsme jeli jinam. Operaci nakonec provedli na Mělnické veterinární klinice manželé Maradovi.

Baruška je klidné povahy, oddaná a vděčná za pouhou naši přítomnost, za každé pohlazení, které si často vynucuje. V současné době je Baruška je po operaci. Doktor provedl mamektomii kompletně u jedné mléčné lišty a u druhé částečně, kastraci a odstraněnil nádor na pravé přední noze. Po operaci byla na infuzích a kyslíku. Při předoperačním vyšetření se přišlo i na zanedbaný zánět ledvin a močového měchýře a při rtg na nějakou tekutinu pod srdíčkem... trochu moc na jedno malé chlupaté stvoření. Díky antibiotikům se zánět ale vyléčil. I záda, která nosila prohnutá, nese rovně a občas i popoběhne. A klukům se teď líbí mnohem více! Zhruba po týdnu o sebe Baruška začala pečovat a čistit si kožíšek a tlapky. Po měsíci začala laškovat s Bustym.

Moc si vážíme finančího příspěvku od nadačnímu fondu PES V NOUZI na operaci odstranění nádorů na mléčných žlázách. Děkujeme také občanskému sdružení Naděje pro čtyři packy , které Barušce darovalo krmení na první 3 měsíce. A děkujeme všem, kteří se na Barušku ptají a není jim její osud lhostejný.