Dne 12.08.1977 se narodilo prvních sedm štěňat v chovatelské stanici Třeboň-Kopeček v Třeboni. Byla záměrně nakryta fenka slovenského čuvače Galka Vajgarské vrchy s kanadským tažným psem Leifem, černobílého tažného psa neznámého původu z Athabasky.
Na začátku bylo málo chovaných jedinců. Vzhledem k tomu, že se nepodařilo opakovat spojení s prvním psem, byli jeho potomci kříženi mezi sebou.
Tito psi byli využívání jako tažní pracovní psi k přepravě pošty a nákladu do odlehlých končin Aljašky. Leif předal dalším generacím vlohy pro vytrvalost, otužilost, přátelskou povahu a silné vlohy pro tah. Čuvač byl vybrán pro obdobný vzrůst a adaptaci na naše klimatické podmínky. Štěňata vypadala velmi nadějně a proto po konzultaci s několika předními českými kynology se přistoupilo ke šlechtění nového českého plemene. Bylo jasné, že šlechtit pouze nového saňového psa v našich podmínkách nemá smysl. Tenkrát tu jezdilo se psy v zápřahu jen pár nadšenců a dal se očekávat příliv severských plemen k tomu šlechtěných.
Hlavním cílem šlechtění tedy bylo získat psa všestranného, dobře ovladatelného, přátelského k lidem, otužilého a houževnatého, vhodného zejména do našich horských a podhorských oblastí. Psa, kterého bude možné zapřáhnout do saní, stejně jako třeba s ním absolvovat záchranářský výcvik. Psa, který zároveň bude člověku dobrým společníkem doma i na cestách. Podobné všestranné plemeno u nás dosud chybělo. Při vzniku plemene se vycházelo jen ze dvou jedinců a příbuzenská plemenitba se musela používat po několik generací. Nové plemeno dostalo název "český horský pes". Po úvodním testování psů na Šumavě a v Krkonoších první expedice vyrazila v roce 1982 do Nízkých Tater. Pravou prověrkou psů i lidí se staly dvě expedice do tehdejšího Sovětského svazu, a to první z nich v roce 1989 za Polární Ural. Po ní následovala expedice do oblasti zamrzlého Bajkalského jezera. Nějaký čas také spřežení čechohoráků rozváželo po Krkonoších poštu.
V roce 1984 bylo toto plemeno československými úřady uznáno jako české národní. Na mezinárodní uznání FCI teprve čeká. Noví majitelé se velmi pečlivě vybírali a ne každý měl štěstí. V současné době je zapsáno cca 1500 odchovaných štěňat a bylo dosaženo 13. filiální generace. Od roku 1999 jsou zařazování jedinci do chovu na základě výsledků z výstav, bonitace a kontroly dysplazie kyčelních kloubů. I tak by si toto plemeno zasloužilo větší pozornost co se týče zdravotních výsledků a jejich pečlivé posuzování.
Tito psi byli využívání jako tažní pracovní psi k přepravě pošty a nákladu do odlehlých končin Aljašky. Leif předal dalším generacím vlohy pro vytrvalost, otužilost, přátelskou povahu a silné vlohy pro tah. Čuvač byl vybrán pro obdobný vzrůst a adaptaci na naše klimatické podmínky. Štěňata vypadala velmi nadějně a proto po konzultaci s několika předními českými kynology se přistoupilo ke šlechtění nového českého plemene. Bylo jasné, že šlechtit pouze nového saňového psa v našich podmínkách nemá smysl. Tenkrát tu jezdilo se psy v zápřahu jen pár nadšenců a dal se očekávat příliv severských plemen k tomu šlechtěných.
Hlavním cílem šlechtění tedy bylo získat psa všestranného, dobře ovladatelného, přátelského k lidem, otužilého a houževnatého, vhodného zejména do našich horských a podhorských oblastí. Psa, kterého bude možné zapřáhnout do saní, stejně jako třeba s ním absolvovat záchranářský výcvik. Psa, který zároveň bude člověku dobrým společníkem doma i na cestách. Podobné všestranné plemeno u nás dosud chybělo. Při vzniku plemene se vycházelo jen ze dvou jedinců a příbuzenská plemenitba se musela používat po několik generací. Nové plemeno dostalo název "český horský pes". Po úvodním testování psů na Šumavě a v Krkonoších první expedice vyrazila v roce 1982 do Nízkých Tater. Pravou prověrkou psů i lidí se staly dvě expedice do tehdejšího Sovětského svazu, a to první z nich v roce 1989 za Polární Ural. Po ní následovala expedice do oblasti zamrzlého Bajkalského jezera. Nějaký čas také spřežení čechohoráků rozváželo po Krkonoších poštu.
V roce 1984 bylo toto plemeno československými úřady uznáno jako české národní. Na mezinárodní uznání FCI teprve čeká. Noví majitelé se velmi pečlivě vybírali a ne každý měl štěstí. V současné době je zapsáno cca 1500 odchovaných štěňat a bylo dosaženo 13. filiální generace. Od roku 1999 jsou zařazování jedinci do chovu na základě výsledků z výstav, bonitace a kontroly dysplazie kyčelních kloubů. I tak by si toto plemeno zasloužilo větší pozornost co se týče zdravotních výsledků a jejich pečlivé posuzování.
 |
|
ŽIVOT S ČECHOHORÁKEM
Často se ptáte na zkušenosti s čhp, jaký opravdu je apod. Když byl Busty malý a přihlásili jsme se na nějakou psí prochajdu, často jsme vyvolali nemalé zděšení. Čechohorák má totiž pověst drsného psa, ať se to majitelům a dlouholetým "chovatelům" líbí či nikoli. Jiný pohled má totiž člověk, který glorifikuje své plemeno, a neuvědomuje si jeho případné nedostatky. Ostatní lidé zas vycházejí ze svých dosavadních pramalých zkušeností s tímto národním plemenem. Naštěstí výletníky Busty vždy vyvedl z omylu a ukázal se jako nádherný hrdý pes, bez jakéhokoli náznaku bojácnosti k cizím lidem a agresivitě vůči ostatním psům. Jako každý jiný pes potřebuje v raném štěněcím věku řádnou socializaci, kontakt s ostatními psy i lidmi. Pokud bude vyrůstat pouze na zahradě bez jakéhokoli kontaktu s vnějším světem a bez jakéhokoli výcviku, vyroste vám právě výše zmiňovaný drsný pes. Třeba Žufrik by mohl vyprávět, tak dlouho ingoroval jednoho pesjka, až skončil na veterině s potrhanou nohou a mnoha dírami v kožíšku.
Chcete hlídače na zahradu? Pak bych o čhp pochybovala... ano, za plotem bude štěkat, ale to dokáže každej voříšek včetně retrívra. Je potřeba si uvědomit, co je obrana a co už strach... zkuste na čechohoráka dupnout :) Na našeho kidně. Ale mnoho psů je bojácných (ustupují před vámi, jen když k nim natáhnete ruku) a hlasité štěkání pak s hlídáním nemá nic společného. Ale pokud vám bude stačit to hlasité štěkání, pak nikdo kolem vaší zahrady neprojde neohlášen. Stejně tak sousedi si budou muset zvyknout na pravidelné vytí. Při výběru štěněte si proto dobře všímejte alespoň chování feny.
Chcete s čhp sportovat? Z našich zkušeností ano! Čechohorák pohyb miluje, miluje jakékoli pohybové aktivity se svou smečkou. Jelikož to není magor jako evropský saňový pes, je ideální na dogtrekking. Na rovince a z kopce vás nesedře a do kopce vás svěže vytáhne. Pokud propadnete jízdě na koloběžce, kole, lyžích, skibobech, saních, pak vězte, že jakmile se jich dotknete, čechohorák začně s nadšením štěkat a poběží hned k věšáku pro postroj a zase k vám a zase pro postroj... Hodí se spíše na delší tratě, kde vynikne jeho vytrvalost. Na krátkých sprintech, kterým vévodí evropský saňový pes, má pramalou šanci na úspěch (záleží ovšem taky na tréninku...a to je na další článek).
Čechohorák miluje pohyb jak už jsem napsala. Busty si velice oblíbil coursing, zatím je u nás bohužel jediný čhp, který tomuto sportu propadl. Za nás mohu jen doporučit.
Chcete se vrhnout na IPO? Pak vás čeká obtížná cesta, není to ani retrívr ani belgičák... Ale s pílí a úsilím jde všechno. Bustyho taťka jako jeden z mála se se svou paničkou sportovní kynologii věnoval.
Zdraví? Slovy našeho veterináře, zdravějšího čechohoráka než je náš Busty neviděl, nebýt tedy trojkových kyčlí a zhoubného nádoru. Ten se nám ale snad zdárně podařilo překonat. Zdravou stravou a dostatkem pohybu, tedy i radostí ze života. A to je lék nad léky. Busty má jako jeden z mála, ne-li jediný, zrentgenovány kromě povinného (povinného k uchovnění, jinak povinnost není) DKK i DLK, jako jediný má i vyšetření na oční choroby a to s negativním výsledkem. Ovšem známé čechohoráka rozmluvil přímo veterinář právě pro množství zdravotních problémů... o tom si už ale musíte informace sehnat jinde, třeba u strejdy Googla. Zkuste si vyžádat zdravotní výsledky z několika předchozích generací předků, ptejte se na zdravotní výsledky předchozích vrhů feny, případně se ptejte na potomky krycího psa. Udivíte, ale je to vaše plné právo a zcela běžná praxe u jiných plemen, tak proč ne u čhp.
Chcete mazla? Náš čechohoráček je mazel na nejvyšší úrovni. Zřejmě retrívří výchova...
Samozřejmě, že záleží, jakého jedince si vyberete. Zda bude těžkopádný po bernardýnovi či atletický po alaskánovi, dominantní či subdominantní. Čhp není vyzrálé plemeno a stále se vyvíjí. Záleží tedy hlavně na vás, budoucích majitelích, kterým směrem se váš společný život bude ubírat. Chovatelských stanic je dost, téměř každý, kdo má čhp, má zároveň i registrovanou chovatelskou stanici. Počet webů se dá bohužel spočítat na prstech obou rukou a weby, kde vám poskytnou rozsáhlé informace o matce a otci vašeho budoucího parťáka, informace o zdraví z předchozích vrhů, úspěchů či neúspěchů, se dá bohužel spočítat bohatě na prstech jedné ruky a ještě zbude. Pokud budete chtít štěně z nějakého konkrétního spojení, linie, možná si pěkně počkáte... my čekáme již třetím rokem na dlouhosrstou fenku, která by hlavně nebyla příbuzná s naším Bustym... pomalu to ale vzdáváme.
Chcete hlídače na zahradu? Pak bych o čhp pochybovala... ano, za plotem bude štěkat, ale to dokáže každej voříšek včetně retrívra. Je potřeba si uvědomit, co je obrana a co už strach... zkuste na čechohoráka dupnout :) Na našeho kidně. Ale mnoho psů je bojácných (ustupují před vámi, jen když k nim natáhnete ruku) a hlasité štěkání pak s hlídáním nemá nic společného. Ale pokud vám bude stačit to hlasité štěkání, pak nikdo kolem vaší zahrady neprojde neohlášen. Stejně tak sousedi si budou muset zvyknout na pravidelné vytí. Při výběru štěněte si proto dobře všímejte alespoň chování feny.
Chcete s čhp sportovat? Z našich zkušeností ano! Čechohorák pohyb miluje, miluje jakékoli pohybové aktivity se svou smečkou. Jelikož to není magor jako evropský saňový pes, je ideální na dogtrekking. Na rovince a z kopce vás nesedře a do kopce vás svěže vytáhne. Pokud propadnete jízdě na koloběžce, kole, lyžích, skibobech, saních, pak vězte, že jakmile se jich dotknete, čechohorák začně s nadšením štěkat a poběží hned k věšáku pro postroj a zase k vám a zase pro postroj... Hodí se spíše na delší tratě, kde vynikne jeho vytrvalost. Na krátkých sprintech, kterým vévodí evropský saňový pes, má pramalou šanci na úspěch (záleží ovšem taky na tréninku...a to je na další článek).
Čechohorák miluje pohyb jak už jsem napsala. Busty si velice oblíbil coursing, zatím je u nás bohužel jediný čhp, který tomuto sportu propadl. Za nás mohu jen doporučit.
Chcete se vrhnout na IPO? Pak vás čeká obtížná cesta, není to ani retrívr ani belgičák... Ale s pílí a úsilím jde všechno. Bustyho taťka jako jeden z mála se se svou paničkou sportovní kynologii věnoval.
Zdraví? Slovy našeho veterináře, zdravějšího čechohoráka než je náš Busty neviděl, nebýt tedy trojkových kyčlí a zhoubného nádoru. Ten se nám ale snad zdárně podařilo překonat. Zdravou stravou a dostatkem pohybu, tedy i radostí ze života. A to je lék nad léky. Busty má jako jeden z mála, ne-li jediný, zrentgenovány kromě povinného (povinného k uchovnění, jinak povinnost není) DKK i DLK, jako jediný má i vyšetření na oční choroby a to s negativním výsledkem. Ovšem známé čechohoráka rozmluvil přímo veterinář právě pro množství zdravotních problémů... o tom si už ale musíte informace sehnat jinde, třeba u strejdy Googla. Zkuste si vyžádat zdravotní výsledky z několika předchozích generací předků, ptejte se na zdravotní výsledky předchozích vrhů feny, případně se ptejte na potomky krycího psa. Udivíte, ale je to vaše plné právo a zcela běžná praxe u jiných plemen, tak proč ne u čhp.
Chcete mazla? Náš čechohoráček je mazel na nejvyšší úrovni. Zřejmě retrívří výchova...
Samozřejmě, že záleží, jakého jedince si vyberete. Zda bude těžkopádný po bernardýnovi či atletický po alaskánovi, dominantní či subdominantní. Čhp není vyzrálé plemeno a stále se vyvíjí. Záleží tedy hlavně na vás, budoucích majitelích, kterým směrem se váš společný život bude ubírat. Chovatelských stanic je dost, téměř každý, kdo má čhp, má zároveň i registrovanou chovatelskou stanici. Počet webů se dá bohužel spočítat na prstech obou rukou a weby, kde vám poskytnou rozsáhlé informace o matce a otci vašeho budoucího parťáka, informace o zdraví z předchozích vrhů, úspěchů či neúspěchů, se dá bohužel spočítat bohatě na prstech jedné ruky a ještě zbude. Pokud budete chtít štěně z nějakého konkrétního spojení, linie, možná si pěkně počkáte... my čekáme již třetím rokem na dlouhosrstou fenku, která by hlavně nebyla příbuzná s naším Bustym... pomalu to ale vzdáváme.
PŘIDEJ K OBLÍBENÝM
 © ANNA ROŽŇOVÁ 2006-2012 |