Žufrik ani tentokrát nepředvedl to, co dokáže při nácviku, ani to, jaký je fešák. Takže modrou jsme do sbírky pentliček opět nedoplnili. Prostě když panička viděla, jak s ním šije puberta, dopředu to vzdala. Asi se na to vyhafnem. Alespoň do té doby, než se sklidní a puberta odezní :) Stejně totiž vyváděl i druhý den výstavy, kdy jsme se nevystavovali, ale šli navštívit naše známé a projít se po obchůdkách. Samozřejmě až se hafani vyběhali na přilehlé letištní ploše :)

Žufrik poslouchá... když chce :). Chci, aby poslouchal vždy a tak jsem se rozhodla pro cvičák. Základní povely ovládal, jen ne na 100% a už vůbec ne, byl-li v okolí nějaký pes. Pro začátek jsem vybrala "retrívří". První dvě hodiny byly k mému překvapení v pohodě. Jéénže. Přišel podzim, posekala se tráva a hle - cvičák je prolezlý skrz naskrz myšíma dírama. Což pro nás znamenalo faktický konec výcviku. Od této chvíle je totiž Žufrik k jakémukoli povelu (včetně milovaného dummíka) apatický, a jediné, co ho zajímalo, jsou krásně vonící myšky, které ho nikdy před tím nezajímaly! Takže tady se těžko něco naučíme :( Pro výcvik potřebuje přece každý pejsek klid, teprve pak může čelit takovýmto nástrahám přírody,ne? Ale jo, jedno se naučil. Honit myšky. No ale co - hlavně že umí sám vyskočit do kamionu :) Kterej šampióón to umí, hihi. Vyměnili jsme tedy cvičák za psí školu. Zatím to musím zaklepat, ale zde se Žufrikovi náramně líbí a dělá i pokroky.

Ani na této výstavě jsme do sbírky pentliček neobdrželi chybějící modrou, naštěstí ale ani fialovou :). Tentokrát mi posudek nepřišel subjektivní, i když malé nadýmání po bramborové kaši bylo označeno za nadváhu. Snad do poslední výstavy tohoto roku Žufrikovi doroste srst a "srovná se", abychom ji zakončili stejně jako jsme začali.

Tak máme za sebou další výstavy. A jde to se Žufrikem pěkně z kopce! Vypadá to, že Žufrik je ve skutečnosti vodník a sbírá barevné pentličky. Je fakt, že takovou barevnou škálu jen tak žádný pejsek nemá :). Retrívr má být energický a živý. Bohužel Žufrik je podle rozhodčích živelný až moc a již potřetí se nám to stalo "osudným". Cvičený je, ale prostě výstavní kruh a rozhodčí se mu naprosto nelíbí. A že si nevezme od cizího člověka a piškot? To ho učím, to je dobře, ne však podle rozhodčího! Jeho živelný temperament všechny zaráží a udivuje. Často ho srovnávají s flatem (flat coated retriever). Není divu, vždyť si hraje s vlčáky. Ostatně vždyť i jeho rodné jméno je vlčí... Nejen mne však zarazilo ohodnocení, nejhorší z celé výstavy, přestože posudek byl nádherný a nic nevytýkal. :( Hold máme doma malého Quasimoda.
Na stole mi tak leží pět posudků. Nezasvěcený by řekl, že patří min. třem psům. Ale ouha, všechny patří jednomu a to našemu Žufrikovi! Z posledního posudku jsem se více dozvěděla, co pan rozhodčí preferuje, než co se mu líbí na Žufrikovi. Za každým druhým hodnocením jsou slova "ale já preferuji...". Žufrik taky preferuje... jiné rozhodčí. Vysledovala jsem, že tam kde Žufrikovi nepadne do oka rozhodčí, je to i obráceně. Ono není divu, když na Žufrika dělá cukrbliky s prázdnou rukou a balamutí ho, že tam něco má, pak mu dá kus klacíku, a diví se, že ho nechce pustit... vždyť je to 9 měsíční štěně! Silně rozdílné posudky mi prostě příjdou subjektivní ze strany rozhodčích. Nechci tu brečet nad rozlitým mlékem, ale předpokládala jsem, že rozhodčí by měl alespoň rozpoznat nůžkový skus od jakéhosi příkusu, o kterém stejně nikdo neslyšel...

Z první výstavy jsem měla obavy. Proběhla ale vcelku v pohodě, bez mnou očekávané ostudy. Ale za to dneska si to Žufrik vychutnal i za minule. Kdyby se dávala černá stužka, určitě by ji obdržel. Těžko vysvětlovat přihlížejícím, kteří se nad jeho chováním zaráželi (i nad paničkou), že to jinde nedělá, naopak, při nácviku mu to jde jedna radost. Zřejmě je z výstavního prostředí stresovaný. U srdíčka zahřála alespoň pochvala za nádhernou opečovávanou srst.

STRMILOVSKÁ TLAPKA 21.4.2007